Zdá se vám německá gramatika tajemnější než Černý les?
Náš článek vám pomůže snadno se zorientovat v základních gramatických pravidlech tohoto skvělého jazyka.
Podstatná jména
Velké písmeno
První jednoduché pravidlo na začátek! Všechna německá podstatná jména se vždy píší s velkým písmenem – ať už jsou na začátku, nebo uprostřed věty, ať jde o obecná podstatná jména, nebo vlastní jména, vždycky je počáteční písmeno velké.
Členy
Němčina (stejně jako třeba angličtina) používá u podstatných jmen neurčité a určité členy. Zjednodušeně řečeno neurčitý člen použijeme v případě, že o dané věci mluvíme poprvé nebo obecně (mohli bychom si na místo členu dosadit zájmeno nějaký – např. eine Katze jako nějaká kočka).
Určitý člen pak použijeme, když mluvíme o konkrétní věci (dosadíme si zájmeno ten – např. die Katze jako ta kočka), když mluvíme o něčem, co už jsme dříve předtím zmínili nebo pokud je daná věc jedinečná, existuje jenom jednou (např. die Sonne – Slunce).
Nutno ale říct, že existují i případy, kdy se podst. jména používají bez členu (např. vlastní jména, názvy některých států, podstatná jména abstraktní nebo látková, ustálená slovní spojení…)
TIP: Hledáte rychlý a pohodlný způsob jak se naučit německy? Co takhle vyzkoušet online kurzy němčiny.
- Pro podstatná jména rodu mužského máme v němčině neurčitý člen ein a určitý člen der.
- Pro podstatná jména rodu ženského máme neurčitý člen eine a určitý člen die.
- Pro podstatná jména rodu středního máme neurčitý člen ein a určitý člen das.
V množném čísle se neurčitý člen nepoužívá a určitý člen je pro všechny rody stejný – die.
Tabulka skloňování neurčitého a určitého členu:
| r. m. – ein/der | r. ž. – eine/die | r. stř. – ein/das | č. mn. – die | |
| 1. pád | ein der | eine die | ein das | die |
| 2. pád | eines des | einer der | eines des | der |
| 3. pád | einem dem | einer der | einem dem | den |
| 4. pád | einen den | eine die | ein das | die |
Ve druhém pádě mužského a středního rodu (tam, kde má člen tvar des/eines) se zpravidla ještě na konec podstatného jména přidává koncovka -s (např. das Auto – des Autos).
Ve třetím pádě čísla množného (tam, kde je člen den) se na konec podstatného jména přidává koncovka -n (např. die Kinder – den Kindern).
Rody
Jak jsme si již řekli, němčina má rod mužský, ženský a střední stejně jako čeština. Háček je ale v tom, že ne vždy jsou podstatná jména stejného rodu v češtině i v němčině.
Obecně platí, že rod zůstává stejný u živých osob (např. die Frau – ta paní, der Lehrer – ten učitel, das Kind – to dítě).
U ostatních slov se musíme člen většinou učit zpaměti společně s každým novým slovíčkem, protože se rod nemusí shodovat (např. das Pferd – ten kůň, das Buch – ta kniha, der Stuhl – ta židle).
V některých případech nám může ale napovědět přípona:
Podstatná jména končící na -ig, -ling, -ich, -s (po souhlásce) bývají zpravidla rodu mužského.
Podstatná jména končící na -e, -keit, -heit, -schaft, -ung bývají rodu ženského.
Podstatná jména končící na -chen, -lein, -nis pak bývají zpravidla rodu středního.
Pády
Němčina má – na rozdíl od češtiny – pouze 4 pády.
Pátý pád je nahrazen pádem prvním (např. Hallo, Anna! – Ahoj, Anno!).
Zbývající pády pak němčina tvoří pomocí předložek (např. Ich fahre mit dem Bus. – Jedu autobusem.)
Číslo
V němčině rozlišujeme jednotné a množné číslo. Protože německá gramatika nám při učení opravdu nedává nic zadarmo, dělá problémy i s množným číslem. Tvary množného čísla se u podstatných jmen tvoří pomocí koncovek, kterých je ale několik a my se musíme rozhodnout pro tu správnou (plus se někdy ještě mění samohláska v kořeni slova).
Vybírat můžeme z koncovek -e, -en, -er, -s nebo podstatné jméno zůstává bez koncovky.
Příklady:
- der Hund – die Hunde (pes)
- die Katze – die Katzen (kočka)
- das Haus – die Häuser (dům); zde můžeme pozorovat přidání koncovky -er i změnu samohlásky a na ä
- das Auto – die Autos (auto)
- der Fehler – die Fehler (chyba)
Slovník jako nepostradatelný pomocník
V části věnované podstatným jménům jsme již zmínili, že je u německých slovíček často potřeba učit se zpaměti, jaký má dané podst. jméno člen (resp. jakého je rodu) a jaký má tvar v množném čísle. Bez pomoci slovníku se tedy úplně neobejdete. Ale kde tyto informace vlastně ve slovnících hledat? Prohlédněte si malou ukázku s vysvětlením.
Podobný způsob zápisu najdete ve všech papírových i online slovnících. Pokud budete hledat nejlepší a nejserióznější slovník na němčinu, je pak jasným tipem německý Duden. Práce s výkladovým slovníkem (bez českých překladů) může být zpočátku náročná, ale když se s ním skamarádíte, Duden vám to svým množstvím informací určitě vrátí.
Slovesa
Stejně jako třeba při učení angličtiny narazíme i v němčině na pravidelná a nepravidelná slovesa, modální slovesa či spoustu různých časů. To by ovšem bylo na hodně dlouhé povídání, proto u sloves zůstaneme opravdu jen u základů.
Časování pravidelných sloves v přítomném čase
Německá slovesa v infinitivu vždy končí na koncovku -en. Při časování pravidelných sloves tuto koncovku „odtrhneme“ a ke zbylé části slova připojíme správnou koncovku podle tabulky níže.
Příklad:
infinitiv machen – dělat
po odtržení infinitivní koncovky -en nám zbyde mach-
k mach- přidáváme podle tabulky jiné koncovky (např. Ich mache. – Já dělám.; Er macht. – On dělá.)
| číslo jednotné | číslo množné | |
| 1. osoba | -e (ich) mache | -en (wir) machen |
| 2. osoba | -st (du) machst | -t (ihr) macht |
| 3. osoba | -t (er/sie/es) macht | -en (sie) machen |
Slovesa být a mít
Pokud jde pak o nepravidelná slovesa, není v tuto chvíli potřeba věnovat se jim více. Jedinou výjimku uděláme pro slovesa sein (být) a haben (mít), jejichž skloňování je také nepravidelné, ale hodí se tato dvě slovesa umět – jak kvůli jejich primárnímu významu, tak proto, že často slouží jako pomocná slovesa.
sloveso být – sein
| číslo jednotné | číslo množné | |
| 1. osoba | (ich) bin | (wir) sind |
| 2. osoba | (du) bist | (ihr) seid |
| 3. osoba | (er/sie/es) ist | (sie) sind |
sloveso mít – haben
| číslo jednotné | číslo množné | |
| 1. osoba | (ich) habe | (wir) haben |
| 2. osoba | (du) hast | (ihr) habt |
| 3. osoba | (er/sie/es) hat | (sie) haben |
Jak vytvořit větu aneb pravidla slovosledu
Oznamovací věta
Když tvoříme v němčině oznamovací větu, je pro nás nejdůležitějším pravidlem to, že přísudek (zpravidla určité slovesa) má být na druhém místě – a z něj se prostě nehne. Pak existují prakticky jen dvě možnosti, jak uspořádat zbytek věty.
První možnost je, že na začátku věty bude podmět, za ním na druhém místě přísudek a na třetím místě všechny ostatní větné členy.
Druhou možností je pak to, že na prvním místě stojí libovolný větný člen (mimo podmětu a přísudku) a je tímto způsobem ve větě zdůrazněn, na druhém místě je stále přísudek, hned za ním podmět a potom příp. ještě zbylé členy.
Příklad:
| Ich (podmět) | bin (přísudek) | heute in Prag. |
| Heute | bin (přísudek) | ich (podmět) in Prag. |
Otázka zjišťovací
Otázky zjišťovací jsou ty otázky, na které můžeme odpovědět ano/ne. V tomto typu vět je vždy přísudek na prvním místě, na druhém místě následuje podmět, za ním pak všechno ostatní.
Příklad:
| Bist (přísudek) | du (podmět) | heute in Prag? |
Otázka doplňovací
Na rozdíl od těch zjišťovacích na otázky doplňovací nelze odpovědět ano/ne. Na jejich začátku je vždy nějaké tázací výraz (tázací zájmeno apod.), na druhém místě musí být přísudek, na třetím místě podmět a poté opět všechno, co nám zbývá.
| Was (tázací zájmeno) | machst (přísudek) | du (podmět) | heute? |
Německá gramatika snadno a v pohodě
Němčina má dlouhá léta pověst jazyka s těžkou gramatikou, což může spoustu studentů jazyků od němčiny odrazovat. Vůbec se ale nebojte a jděte na to postupně – od jednodušších jevů k těm složitějším, krůček po krůčku.
Německo a němčina ????????
100 nejpoužívanějších německých slovíček
Nejlepší online kurzy němčiny
10 tipů, jak se naučit německy
Jak na německá slovíčka
V dnešní době naštěstí už máme k dispozici velký výběr webových stránek či aplikací, kde můžeme procvičovat celé dny i noci, dokud nebudeme mít německé gramatiky dost 🙂 snad vám pomůže i tento článek.
