Pokud jde o učení, škola mě nikdy moc nebrala.
Výjimkou byly snad jen jazyky, které jsem se učil s notnou dávkou entuziasmu.
Činil jsem tak ve víře, že je při cestování do ciziny dokážu aktivně využít.
Jelikož ale při svých zahraničních výpravách vždy vyhledávám nějaké lokální a turisticky nezprofanované podniky, občas narazím. Naposledy to bylo v Portu. A vítr z plachet mi to vzalo na hoodně dlouho.
Učení jazyků se vždycky vyplatí, ne?
Porto mě odjakživa lákalo. Nejen proto, že Portugalci jsou asi o dvě hlavy menší než já, ale hlavně proto, že disponují dvěma produkty, bez kterých si nedokážu představit svůj klasický den – totiž portské a ryby.
A než došlo na výběr restaurace, všechno vypadalo jako ráj na Zemi. Sluníčko krásně svítilo, památky byly nádherné a řeka Douro protékající napříč městem nabízela nekonečné množství turistické inspirace.
Pak ale přišel hlad. Stál jsem zrovna mezi dvěma restauracemi, když jsem uslyšel první mohutné zakručení v břiše. První byla nacpaná zahraničními turisty a zvuky ruštiny, angličtiny i španělštiny se vinuly na míle daleko.
Druhá vypadala spíš jako takový prázdnotou zející rodinný podnik. Hádám, že asi ani nemusím říkat, kterou jsem si vybral.
50 užitečných anglických frází v restauraci
50x anglické fráze při cestování
Vešel jsem dovnitř, pozdravil a začal polohlasně přemýšlet, co si vlastně dám. Ve výloze na mě zíral krásný, čerstvě ulovený losos položený na kostkách ledu. Pro milovníka ryb zkrátka ráj na zemi.
Díky několika letům učení angličtiny jsem s objednáním jídla neměl problém. Jelikož jsem samouk, učil jsem se třeba sledováním filmů, ale přesto si myslím, že anglicky mluvím dobře. Dokonce jsem přemýšlel o tom, že bych si zvládl objednat i španělsky.
Po anglické domluvě s majitelem, který vypadal, že rozumí každému mému slovu, jsem si hned jeden plátek poručil. Jelikož bylo pravé poledne a Slunce pražilo jako o život, nebyla ještě žádná chuť na víno. Tak jsem si poručil Coca-Colu v domnění, že Coca-Cola se v každém jazyce řekne stejně.
Oběd podle představ úplně nevyšel
Že něco není v pořádku jsem zaregistroval, když mi na stole přistála karafa s červeným vínem, které jsem si neobjednal. Usmál jsem se na číšníka a majitele v jedné osobě s tím, že tohle jsem si přece neobjednal, načež mi odpověděl slovem „gud” a s úsměvem odešel.
Pak ale přišel hlavní chod a já celý natěšený (a možná i lehce ovíněný) očekával filet z lososa a nějakou čerstvou bagetku. Což o to, bageta opravdu přišla, ale losos nikde. Po několika minutách netrpělivého čekání mi na stole přistálo snad to jediné, co bych nikdy nepozřel. Sépie.
Nejdřív jsem se snažil protestovat a upřímně si myslím, že i jinak pohodový, angličtiny neznalý majitel restaurace mohl z výrazu mého obličeje vypozorovat, že tohle přece není to, co jsem si objednal. Tvářil se ale, že mi nerozumí ani slovo, odpověděl mi stejným slovem jako naposled a přátelsky mě poplácal po ramenou.
Bylo to horší, než se mohlo zdát
Což o to, možná si právě říkáte, že na sépii není vůbec nic špatného. A možná by ani nebylo, kdyby byla rozumně naporcovaná a připravená. Tohle ale byla celá sépie, dokonce i s inkoustovým vakem.
Protestovat bylo marné a jak jsem zjistil hned vzápětí, sépie se na spektru mých chuťových preferencí nacházela daleko za hranicí poživatelnosti.
Požádal jsem tedy o účet a k mému velkému překvapení to slovo odstranilo jakoukoliv jazykovou bariéru, která mezi námi doteď panovala.
Účet byl vystaven v přepočtu na 200 Kč, což si jiné restaurace účtovaly za skleničku portského. V konečném důsledku jsem tak odcházel hladový a podnapilý, což všem v podniku vykouzlilo úsměv na rtech.
Dodnes ale mám za to, že pokud by majitel restaurace projevil alespoň sebemenší snahu, poznal by, že celý kus sépie není zrovna to, co jsem si objednal.
Z nějakého neznámého důvodu ale neviděl důvod se snažit, a tak mi z této návštěvy restaurace zbyla nejdřív pořádná kocovina a poté pořádný zážitek, nad kterým se vždy zasměju.
Do Porta určitě jeďte, hodiny učení angličtiny ale příliš nezužitkujete
Evropských států jsem navštívil desítky, ale z těch na západ od nás je z mých zkušeností v Portu snad nejhorší domluva. Když se samozřejmě pohybujete v turisticky zajímavých lokalitách,
všichni vám rozumí. Jakmile se ale přesunete do tichých postranních uliček, bude to dost možná problém. Dokonce ani moje elementární znalost španělštiny v Portugalsku nezabrala.
Ovládněte španělštinu ????????
Jak se naučit španělsky
100 nejčastějších slovíček
Nejlepší online kurzy španělštiny
Na druhou stranu vše kompenzuje nádherné klidné město, v němž si každý přijde na své. Jako každé portugalské město má i Porto obrovskou plejádu sakrálních staveb, z nichž dýchá historie.
Celé město rozděluje řeka Douro, která se nedaleko porta vlévá do Atlantiku a díky které je v Portu vybudováno hned několik opravdu nádherných mostů zpřístupněných turistům a poskytujících nádherný výhled na město.
Za zmínku stojí i skvělé dopravní spoje. Stačí nasednou na vlak a z nádraží São Bento (mimochodem jednoho z nejkrásnějších nádraží na světě) se během necelé půlhodiny dostanete například do Aveira, přenádherného města jako stvořeného pro procházky.
TIP: Znalost cizích jazyků oceníte při i netradičních dobrodružstvích na moři. Zajímavostí může být třeba závod Brandaris Race. Většina posádky takových závodů je z různých koutů světa a bez angličtiny to tady jednoduše nejde.
Nejezděte do Porta na víc než týden
Pokud si můžu na závěr dovolit drobnou radu, určitě bych vám doporučil zvolit maximálně týdenní dovolenou. Porto je nádherné, výlety do různých lokalit se dají podnikat také bez problémů, ovšem pokud jako já patříte k aktivním turistům, za 3 dny ho znáte jako své boty.
A není se čemu divit, vždyť počet obyvatel je oproti našemu hlavnímu městu čtvrtinový, zatímco rozloha dokonce desetinová (tedy alespoň pokud mluvíme o centru Porta – spolu s přilehlými oblastmi má samozřejmě čísla mnohem vyšší). Zážitek to byl ale nezapomenutelný, i když motivaci k učení angličtiny jsem tam úplně nenašel.
Tento článek pro vás sepsal cestovatel Miroslav Dvořák
