Francouzština velice dlouhou dobu byla lingou francou (oficiální jazyk pro komunikaci mezi různými národy), než ji nahradila angličtina.
V evropských kruzích je ale francouzština dodnes považována za jazyk světové diplomacie, a proto je také považovaná za jeden z nejdůležitějších jazyků, který se používá na nejrůznějších úřadech Evropské unie.
Články o francouzštině
- Jak se naučit francouzsky
- 100 nejčastějších francouzských slovíček
- Nejlepší online kurzy francouzštiny
- Jak na francouzská slovíčka
Základní přehled
Francouzštinu zařazujeme mezi indoevropské jazyky, a to právě kvůli své podobnosti s ostatními evropskými jazyky, ať už mluvíme o slovní zásobě nebo gramatice.
Když se ale přesněji podíváme na původ francouzštiny, tak uvidíme, že se velice inspirovala latinou, a proto jí zařazujeme do podkategorie jazykové rodiny, které říkáme románské jazyky. Do stejné skupiny také zařazujeme italštinu, španělštinu, portugalštinu a rumunštinu.
V případě, že budeme chtít francouzštinu někam zařadit na základě její gramatiky, tak se jedná o mírně složitější záležitost, jelikož ve francouzštině najdeme flektivní, analytické, ale také polysyntetické rysy, které se vzájemně doplňují.
Historie francouzštiny
Francouzština se začala postupně vyvíjet z mluvené tzv. vulgární latiny, která byla výrazně ovlivněná keltským nářečí v Galii. Tento proces začal římskými nájezdy pod vedením budoucího císaře Julie Caesara.
Následně se na galském území objevili Germáni, kteří také svým jazykem výrazně změnili tehdejší francouzštinu, a vděčíme jim za dnešní podobu francouzského přízvuku.
K další největší změně došlo v roce 1539, když král František I. stanovil, že francouzština se oficiálně stává úředním jazykem jeho království, a tímto nahradil latinu, která dlouhodobě převládala ve francouzském náboženství, politice a na akademické půdě.
Cestování s Francouzštinou
Francouzské království dříve bylo kolonizační velmocí, která se skládala z mnoha území po celém světě. Dnes již samozřejmě tomu tak není, ale výrazná frankofonní stopa přetrvala.
V Evropě se francouzsky domluvíte nejen ve Francii, ale také v Andoře, Belgii, Lucembursku, Monaku a Švýcarsku.
Francie mívala v Africe celou spoustu kolonií, a proto se tam v některých státech dodnes jakožto úřední jazyk používá francouzština. Mezi africké země, které se rozhodly pro ponechání si francouzštiny jako svůj oficiální jazyk, patří: Benin, Burkina Faso, Burundi, Čad, Demokratická republika Konga, Džibutsko, Gabon, Guinea, Kamerun, Komorský svaz, Kongo, Libanon, Madagaskar, Republika Mali, Mauricius, Niger, Pobřeží slonoviny, Rwanda, Togo, Senegal, Seychely atd.
V Severní Americe naleznete druhou rozlohově největší zemi na světe, a tj. Kanada, která má dva oficiální úřední jazyky: angličtinu a francouzštinu.
Dokonce i v Jižní a Střední Americe existují státy jako Francouzská Guyana, Guadeloupe, Haiti a Martinik, ve kterých si také budete moci ověřit své vlastní znalosti francouzštiny.
Nezapomínejme i na menší ostrůvky např. Francouzská Polynésie v Tichomoří, Nová Kaledonie v Oceánii a Moyotte v Asii.
Za zmínku rozhodně také stojí i to, že jednou z nejdůležitějších bývalých francouzských kolonií je Vietnam, který dokonce od Francouzů převzal latinku a ta se ve vietnamštině používá dodnes! S trochou štěstí tam určitě potkáte lidi, kteří budou umět francouzsky.
Zajímavosti
Francouzština ve svém slangu používá tzv. verlan, což je neobvyklé čtení běžně používaných slov pozpátku a velice často také zahrnuje naprostou změnu samohlásek ve výsledném slovu např.
- Femme = žena à Meuf
- Homme = muž à Mec
- Merci = děkuji à Cimer
Académie française (česky: Francouzská akademie) reguluje anglicismy ve francouzštině a udává k nim možné francouzské ekvivalenty např. místo home office lze říci télé travail.
Kultura ve francouzštině
Všechny francouzsky mluvící spojuje mezinárodní organizace Francophonie, která podporuje výuku francouzštiny, vědu a výzkum.
V Praze se každý rok, od roku 2015, koná festival současného frankofonního divadla, který se jmenuje „Sněz tu žábu“. Jedná se o aktivní prolínání francouzské a české kultury a o dlouhodobou spolupráci na jazykových překladech scénářů, účast na diskusích a konferencích přímo s autory divadelních představení.
